Recenze: Vím, jak chutná vzduch

 Autor: Maria Hirse
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 120
Originál: Eblekinder¨



Knížka popisuje pocity Marie Hirseové co by 17ti leté teenagerky, která pracuje momentálně v Japonsku jako modelka. Marie se rozhodne zhubnout kvůli zakázkám, protože usoudí, že se pak zakázky jen pohrnou. Místo toho jí to skoro zabije…

Celá knížka je napsaná takovým velice upřímným stylem. Autorka se skutečně nebála otevřít své staré rány a pořádně se v nich zašťourat. Zpočátku jsou kapitoly poměrně krátké, prakticky na jednu tu maličkou A5 a postupně začínají být delším. Na konci knížky je doslov, který je krátkým výčtem života autorky po knize.

Přečetla jsem to celé prakticky okamžitě. Čte se to rychle, protože na ten menší formát to má poměrně velká písmenka. Co se týče formátu a délky tak to celé má nějakých 120 stránek a je to v měkké vazbě, která se hodně mačká. Kdyby ta kniha byla moje a neměla bych ji z knihovny tak bych ji asi moc nemačkala, ale jelikož byla z knihovny, už celá taková ohmatanější tak na ní mé zásahy ani nejsou vidět. Zkrátka jsem tímto úsekem chtěla sdělit, že s sebou v případě, že si to rozhodnete přečíst nebudete muset tahat obroskou bichli, pač to nacpete uplně všude.

Ale už k samotnému příběhu. Nebudu psát, že byl zvolen hezký příběh. Přestože to byla úžasná kniha, tak příběh až tak příjemný nebyl. (Anorexie sama o sobě není pěkné téma.)Líbí se mi jak se s tím autorka zbytečně „necrcá“ a už na nějaké 50té stránce je v nemocnici.

Kniha má taky úžasné poselství, které může pomoct si některé věci uvědomit.

Původně jsem chtěla dát 5 hvězdiček, ale když se na tím zamýšlím dávám čtyři. Nechci tím ubírat dílu na kvalitě, to ani náhodou.

Koneckonců vždyť čtyři hvězdičky jsou také fajn hodnocení ne?

Nicméně knihu doporučuji všem, protože mě se moc líbila a tak doufám, že i vám bude. A myslím si, že ano.